11. kolo - 4. liga EVA B - EVA A 5:5

Některé týmy či hráči BRESTu často vyvolávají u ostatních až trapný úsměv svojí snahou pomalu za každou cenu dosáhnout maximálních výsledků či postupů. A teď není řeč o tréninkovém úsilí, nasazení v zápasech či snaze se posunout. Spíše o jakémsi bazírování na "optimalizaci" a to i na úkor základních hodnot jako jsou hlavně to, abychom si zahráli a pobavili se tím. Takže zrovna v tomto špílu, navzdory tomu, že my jako béčko bojujeme o postup a áčko o záchranu, šlo primárně o jiné věci než výsledek. Zaprvé je moc dobře, že konečně do singlů nastoupil popré i Dyzny. A ještě mohem důležitější je, že se po (nebo spíše stále v) těžkém osobním období objevil i Broňa.

Většina duelů neměla jasného favorita a mohlo to celé dopadnou všelijak. Nerozehraný Broňa zvládl poměrně důležitý souboj s Dyznym, kterého jsem přitom (abych ho tam vůbec dostal) nalákal na Pepu a šanci po výhře a vystřídání ukončit sezónu se stoprocentní bilancí 🙂. Broňa mu dokázal vnutit svoji hru a i když to nebylo nijak jasné, tak to stačilo. Ostudu neudělal ani proti silnějším soupeřům, ale nestačilo to na ně.

Vzájemné souboje jedniček a dvojek skončily celkově nerozhodně. Každý z aktérů si odnesl jednu výhru a jednu porážku. Nikdo z nich se tedy nemusel cítit frustrován a ni přehnaně namistovaný. Dlužno ale dodat, že ono ani nebylo moc poznat, kdo je jednička a kdo dvojka. Hlavně Jiřina proto Marošovi byla fakt skoro nekonečná a docela pohledná řežba, kdy Jiřina bušil jak hluchý do vrat a nakonec je nerozbil 👎. Ale i na ostatní špíly se dívalo dobře. Byly vidět tradiční zbraně všech aktérů. Radim chvílemi doslova exceloval svojí neutuchající kontrolovanou a přesnou aktivitou, Kudla tradičně vynikal křižným zabijáckým naspinovaným forhendem, Maroš pohybem a Jiřina smrtícím bekhendovým křižným zakončovákem.

Dyzny silně potrápil Mariána v prvním setu, nicméně velké šance nevyužil a pak už se zlomil. Abych tam jen neseděl jak hřib, nelemtal škopky 🍺🍺 a nemudroval, tam jsem naskočil aspoň proti Radimovi. Měl jsem sice vizi, že vystřídám Jiřinu nebo Kudlu za stavu 6:2 pro nás proti Broňovi, ale to se podle očekávání ukázalo jako fantasmagorie, takže jsem se musel pokusit o překvapení, díky němuž bych se stal hrdinou a geniálním stratégem. Šance na naplnění tohoto scénáře výrazně vzrostla po prvním setu, kterým jsem proplul docela aktivní a nápaditou hrou. Pak ale otěže zápasu postupně převzal Radim a už je nepustil.

Tím pádem 4:5 a rozhodovala 4hra. Holt za tohoto stavu jde hrdinství a proklamace z prvního odstavce tohoto článku stranou, je třeba nasadit nejsilnější kalibr a já se musím vrátit akorát tak k tomu pivisku a místu na židličce. Přestože jsem Jiřinu s Kudlou viděl mnohokrát hrát debla o poznání líp, špatné to rozhodně nebylo a hlavně to stačilo aspoň na tu plichtu.

Remíza byla asi spravedlivá.

Zápis