EVA B - Ořešín B 5:5

Na konci každého utkání obvykle bývají někteří spokojení a někteří nespokojení. Tento stav je dán porovnáním očekávání a reality - ať už se jedná o prostý výsledek, předvedenou hru nebo třeba nějaký další doplňkový aspekt v podobě nečekaného zážitku - ať už v kladném, tak záporném smyslu. Toto má navíc 2 rozměry - individuální a týmový. Tentorát to dopadlo tak, že všichni účastnící odešli po velkém boji se smíšenými pocity.

Plichta je obecně svým způsobem ztráta pro oba týmy. Vzhledem k síle a potřebám obou mančaftů (Ořešín hrál o záchranu, my o jistotu udržení) nebyla (objektivním pohledem) remíza pro nikoho ani na oslavu, ani na smutek.

Co do individuálních pocitů začnu naším týmem a od nejmladšího. Kudla dostal až překvapivě moc naloženo od Petra Makovického - podobně jako minule. Přitom mně ta jeho tráva ani jako tráva při hře nepřipadá. Asi prostě naší jedničce nesedí. Při velkém očekávání, která se na týmové jedničky kladou, a jeho během letošní sezóny stoupající formě, mu tento fakt musí nutně hned na úvod rozbít šanci odejít ten den zcela spokojen. Na druhou stranu zbývající dvouhry zvládl s přehledem a další ze série epických 4her, v nichž o něco šlo, převážila snad jeho celkových dojem do kladného.

Dyzny dokázal otočit navzdory monotónní hře Milana Dresslera, která po prvních 2 setech neotevírala moc prostoru pro účinnou protihru. Pak ale ještě víc přidal na aktivitě a vybojoval veledůležitý bod. Šanci stát se hrdinou týmu ale nevyužil. Na Makovického neměl, ale Večeřa byl při dobré kontelaci k poražení. Bohužel Dyznyho záda byla proti a připojil se tak k dalším dvěma členům týmu, kteří mají a bohužel i v budoucnu budou mít s touto nezbytnou částí těla problémy.

Já jsem si zahrál opravdu dosyta - víc než 20 setů odehrát prostě nejde a mně se to povedlo. Neztratil jsem nervy urputnou Večeřovou obranou a pro výhru si došel. Ale pak jsem trestuhodně odmítl konečně zadupat do země jednu ze svých posledních pinecových nočních mur - Dresslera. Vést 2:0 na sety a 10:6 - to málokdy a málokomu nestačí, ale i takové případy se najdou 😢. Opravdu nevím, jestli to někdy dokážu, vždyť ten chlap má už 82 let - radši na to ani nemyslet. Taky jsem nemyslel a málem jsem si spravil chuť na Makovickém. Hrál jsem fakt dobře a velká část špílu se hrála pod mojí taktovkou. Přesto se nakonec ukázala větší kvalita soupeře a musel jsem celý zbytek svých fyzických i psychických sil investovat do 4hry. Tam jsme se po minulém neúspěchu opět vrátili do starých dobrých kolejí a přichystali happy-end 🙂.

Co dodat k soupeřům. K Večeřovi mě nic zásadního nenapadá. Jedna výhra je zhruba to, co se od něj papírově očekávalo. Dressler na tom nebyl po 2 pětiseťácích se silama zrovna bůhvíjak. S Kudlou to po prvním vzdal (napsali jsme tam virtuální čísla), ale pak překvapivě nastoupil na závěrěčnou čtyřhnu. Petr Makovický, který pak s náma šel do hospody 🍺🍺🍺🍺🍺🍺🍺🍺,  sice všechny svoje singly vyhrál (byť se mnou byl extrémně nervózní a chvílemi až zoufalý), ale asi byl ze všech nejmíň spokojený. Celková remíza mu přišla z hlediska záchrany málo, ale myslím si, že až takovému problému nečelí, protože mají záchranu zcela ve svých rukách a ani k tomu nepotřebují žádné supervýsledky.   

Když to shrnu z našeho pohledu - spousta zajímavých zápasů a plichta se dá přijmout.

Zápis