5. kolo Beer Brothers - EVA B 5:5

Na rozdíl od předchozích měření sil dorazily oba týmy ve třech. Zatímco my jsem nastoupili ve standardní sestavě, soupeř překvapil záskokem v podobě Jany Coufalové, kterou jsme pochopitelně dosud neznali.
Z jejich jedničky Ondry Polyáka jsme měli přirozený respekt. V této sezóně prohrál jen dvakrát - s Blažkem (to se dá snadno pochopit) a se Zorníkem (to mi hlava nebere). Ukázalo se, že svoje zbraně v podobě namotaného servisu a smrtícího spinu inovoval do ještě větších kalibrů. Já jsem s ním celou dobu tahal za kratší konec a byť výsledek nevypadá nijak hrozivě, přejel mě ve stylu pochodového tempa s občasným popoběhnutím. Když ten svůj forhendový topspin zahrál na moji polovinu, byla to konečná. Ostatní dva členové našeho týmu ho potrápili podstatně víc, nicméně pátý set si Polyák v obou případech pohlídal.🙁

Coufalová na tom určitě nebyla špatně technicky. Dle stylu se zdálo, že to v nedávné nebo spíše dávné minulosti hrála v rámci nějaké oficiální soutěže. Bohužel pro ni a naštěstí pro nás však nakupila mraky levných chyb a výraznější odpor nám tím pádem nekladla. Více než kvalitou hry zaujala svými tělesnými křivkami, především od pasu dolů, které zvýraznila adekvátním úborem zvýrazňující tyto partie. Bylo poměrně obtížné se soustředit na vlastní zápas.😛  Konkrétně Kudla to s tím gentlemanstvím a bohorovností v třetím setu přepískl a udělal jí tak radost. Načež nás oba pobavila svým pocitem, že tento set byl poslední, protože se přece hraje na tři. S něčím podobným jsem se v BRESTu ještě nesetkal.🙂
Jirka Tůma produkoval takovou jakousi stylově standardní, poměrně kvalitní hru. Kromě nadějného úvodního setu, kdy jsem dlouho vedl, než jsem herně odešel, byl nad moje síly. Kudla si s ním poradil, nicméně Jiřinovi se bůhvíjak nedařilo, takže 4hra nám mohla už jen zachránit remízu.
V těžkém zápase zahráli naši opravdu dobře. Nedovolili, aby se hrálo dle soupeřových not a vybojovali zaslouženou remízu.

Zápis