Linioplan - EVA B 4:6

Herna i tým Linioplanu doznal oproti minulé návštěvě několik změn. Jedničku Hlavatého vystřídala jiná jednička, která ale asi není až taková jednička - Sedláček. V herně byl posledně štingec jak v paluši na retychu a vlhko jak v kalhotkách čtrnáctky na koncertě Džastina Bíbra. Tentokrát to bylo v pohodě, jen kosa a nízký stropy zůstaly. Hlavní mínus a černej puntík za včerejšek mají ale za podlahu, která po jakýmsi navoskování klouzala jak kurví chachrňa po celonoční šichtě ve štaci.
Jelikož Tom se tváří jakoby snad kariéra a rodina byly přednější, než ping pong, tak nakonec odvolal svoji účast na tomto veledůležitém špílu z hlediska udržení v šesté lize (nebo to byla taktika?). No a tím pádem nastoupil fantóm sedmé i šesté ligy, jež se zove Petr Kudlička.

Co se špílu týče, tak rovnou zkraje odbudu El Capitana, kterej byl včera úplně marnej, neuhrál ani set a tím pádem nemá smysl se k tomu moc rozepisovat.
To já a Petr to byla jiná písnička.
Petr by si snad zasloužil i Slavíka, protože to včera byla v jeho podání óda na pinec. Sice těsně, ale v pěti setech uzpíval Kokorskýho i Sedláčka a na závěr dal ještě přídavek v podobě Vacka. Je to zkrátka vítěznej typ a jeho baryton se sálem nesl jasně a zřetelně.
Já včera držel vášně jakž takž na uzdě a hned ze startu se blískl duetem se Sedláčkem, kterej jsem pojal až nezvykle útočně. V podstatě téměř každá árie vypadala tak, že já do toho řežu a Sedláček se dva metry za stolem brání kopcama, kdy si míček při cestě okolo zářivek v klidu přečet jejich výrobní číslo a pak pohodlně dosedl na zadní lajnu stolu, ale včera to na mě neplatilo a můj sytý bass si na závěr mohl z plna hrdla zašeptat "jo". Proti Vackovi jsem naopak hrál až nezvyklé pianissimo a sekal to jak dříví v lese. Taky se to setkalo s úspěchem. Neúspěch přišel až proti Kokorskému, kde už se mi soustředění začlo trochu rozjíždět a hra se mírně rozladila. Ani podpora El Capitanova tenoru nepomohla. Nicméně jsem nehrál vůbec špatně, ale těch prasat bylo na jeho straně víc, než v Babišových vepřínech. Ale s tím si nemá smysl lámat hlavu, příště ho v Hraváči opět rozsápu. Takže 5:4 pro nás a jdeme na čtyřhru. Kvartet u stolu podal celkem nevyrovnané výkony. Zatímco já s Kudlou jsme excelovali s virtuozitou nám vlastní, Vacek se Sedláčkem se stále nemohli naladit na tu správnou notu a v podstatě veškerou slávu přenechali nám. A že nám to s Kudlou dost ladí...
Cenné a zasloužené vítěství s následnou decentní děkovačkou Na Tahu, kde se probraly partitury pro dnešní společný koncert s Komínem, který by sice dle notového zápisu měl hrát hlavní roli, ale my se prostě dohodli, že tento klasický kus pojmeme v novém pojetí a hlavní role si rozdělí hráči EVA.

Noty ze včerejška.